Na sobotu 22. října jsme si naplánovali výšlap pro zájemce k našemu celoročnímu projektu Rozhlédni se … Tentokráte jsme zamířili na, pro nás, blízké návrší Černou horu s kaplí sv. Rocha a na rozhlednu. Z Kněžpole jsme vyjeli linkovým autobusem v deset hodin. Hned v Mařaticích jsme vystoupili a pod kopcem jsme našli nedaleký rozcestník, který nám ukázal směr na Černou horu. S baťůžky na zádech jsme vyšlápli velký kopec až ke skanzenu Rochus. S paní průvodkyní jsme si prohlédli každé stavení a přitom jsme poznávali, jak žili naše prababičky a pradědečci. Po žebříku jsme vylezli také  na húru, ve stodole jsme poznali, jak se vyráběly kotovice a ve vinném sklepě jsme se podívali na výrobu moštu z jablíček. Nakonec jsme si pochutnali na vynikajícím domácím jablkovém závinu, který se právě v jednom z domečků dopekl. Po svačince a krátkém odpočinku jsme se vydali na vrchol Černé hory ke kapli sv. Rocha. Měli jsme štěstí, že kaple byla mimořádně otevřena k prohlídce a tak se nám podařilo nakouknout i dovnitř. Sluníčko rozpustilo ranní mlhu a my jsme se pustili do plnění úkolů, jako byla frotáž kůry a listu lípy. Také jsme ochutnali voňavý léčivý neslazený lipový čaj a čaj z lístků jahodníku a máty. Takto osvěženi jsme pokračovali k rozhledně na Rovnině. Cesta to nebyla jednoduchá, protože nedávné deště promáčely chodník mezi poli a nám se bláto lepilo na naše boty a některým i na kalhoty. Přesto jsme úspěšně dorazili k rozhledně a většina z nás vystoupala až na vyhlídkový ochoz. Vidět bylo do všech stran, proto jsme si ukázali okolní vesnice a pohoří na obzoru. Do Kněžpole jsme se vrátili po čtvrté hodině odpoledne s dobrou náladou a příjemnou únavou přes Mistřice. Všech 22 turistů se těšilo na maminčin dobrý oběd.

Radostné perličky dětí  z výletu:

– Já jsem spadl do bahna.

– Líbilo se mi, že jsem mohla být s kamarádkami.

– Mohl jsem se podívat do kadibudky.

– Měl jsem hlínu na botě, odkopl jsem ji a při tom mi odletěla celá bota a já jsem skákal po jedné noze.

– Měli jsme kopyta z bláta, cestou jsme je ztráceli a zase nabírali.

– Jak jsme stoupali na rozhlednu, točila se mi hlava.